Rybářské potřeby RYBOLOV.cz

S teamem Sensas Jihlava jsme vyrazili na třetí kolo druhé ligy do Plzně. Byla to pro nás velká neznámá. Rozhodli jsme, že pojedeme o den dříve. V celé republice pršelo a byly povodně. „Zázrak,“ řekli jsme, „nad Plzní slunce a ani mráček.“ Voda úžasná, ryby brali a všechno fungovalo jak má.

Co přišlo druhý den byl ten nejhorší sen, o který jsme nestáli. V pátek nádhera, vše připraveno, seštelováno a dolazeno. V sobotu ráno jsme posnídali a šli na sraz k vodě. To, co se tam odehrálo za bezmála 10 hodin jsme netušili ani nesnili. Voda se zvedla o jeden metr, dvou gramové splávky, které jsme „rychtovali,“   jsme museli narychlo vyměnit za ty největší kačeny, které jsme v tu chvíli u sebe měli.
Závod proběhl katastrofálně. Večer jsme dlouho  probírali, jak napravit chyby, které jsme udělali. Vcelku se nám to povedlo.
Ráno jsme se probudili a voda byla o dalších 60 centimetrů nahoře. Nedoufal v to nikdo z nás. Všichni byli překvapeni, protože nás ubezpečovali, že voda zůstane nahoře v plzeňské přehradě. Plavalo vše, co Plzeňáci nahází do kanálů a vod.
Rozhodčí závody zrušili. Tím pádem jsme začali tušit, že letošní sezona bude v „háji.“ My museli vyhodit věci, co jsme měli připravené (krmení,patentky,červy,….) a vyrazili bezmála 300km domů.
Jelikož jsem měl v pondělí volno a všude byly záplavy, vyrazil jsme se odreagovat na jednu louži, abych na vše zapomněl. Počasí mi přálo. Těšil jsem se, jak si zachytám, i když se o této louži tvrdí, že je vychytaná, mě to v ten den bylo jedno. Chtěl jsem si hlavně odpočinout. Nic nenasvědčovalo tomu, že přijdou komplikace. Už při odlovu poslední hrouzka ze zahradního jezírka mě mělo varovat, když jsem 20 minut mával 3 metrovým podběrákem, což z dálky mohlo vypadat jako nácvik asijského bojového umění. Nic méně jsem hrouzka dostal a vyrazil k vodě. U rybníka nikdo nebyl, takže to s těmi rybami byla asi pravda. Na kapra jsem nastražil kuličku, kterou jsem měl v tašce a nahodil. Z řízkovnice jsem vzal hrouzka, že ho nastražím na štiku. Nevím, jak se to stalo. Možná hrouzek věděl, co ho čeká, sebou hodil a já ho ve snaze dobře „prošít,“ jsem zrychlil a trojháček prošel až do prstu a na druhé straně na mě koukal proti hrot. Chvilku jsem stál a přemýšlel, jestli jsem tak nešikovný nebo hloupý. Zatímco se hrouzek vztekle mrskal, krev vesele kapala z prstu. Vytáhnul jsem svůj univerzální nůž se kterým krájím hlavně konzervy, z druhé kapsy jsem vyndal dezinfekci v podobě placatice slivovice a zahájil operaci. Průběh ponechám stranou…. No nakonec se věc zdařila a hrouzek letěl do vody. Rozpižlaný palec v délce dvou centimetrů jsem omotal kapesníkem a zmožen prodělanou operací nebo slivovicí jsem usnul. Asi po hodině, možná po dvou jsem vstal a začal balit. Kaprák jsem stáhnul jako první. Poté jsem chtěl stáhnout štikáč a jak jsem přišponoval šňůru, začal tanec. Nebudu to napínat. Byla to štika a měřila rovných 80 centimetrů. Nikdo mi to nechtěl věřit, ale je fakt, že od té doby tam rybáři vysedávají. Já vím jedno. Tahle štika nikomu nevezme. Ta je zvyklá na hrouzky dipované vlastní krví.

Za Jihlavu trenér Jarda Veselý a Team Sensas

Foto: